Liberecký ZombieWalk

20. října 2013 v 10:35 | Sisinaaa |  Když fotím
Zatímco loni se na pochodující "mrtvoly"pomalu snášel sníh, včerejší den byl příjemně slunečný.
Jely jsme s Barunkou do města, kde jsme chtěly počkat na průvod.
Maslela jsem si, že když tak krásně svítí sluníčko, budou fotky jedna báseň.
Jenomže zombíci si dali na čas a vyrazili až, když se začalo smrákat.
A navíc jak řekl kamarád při pohledu na pobíhajícího profesionálního fotografa:"Musíme si to přiznat, máme trapný blesky a s tim nic nevyfotíme..."
Takže tak :-)

Byl to humbuk. Všude samá mrtvola, křik, krev a hrůza. Ale přežily jsme s Barčou obě :-D



















A tady jsou pořádné fotky od profíka:
 

Pojď, uděláme fotku

1. října 2013 v 19:34 | Sisinaaa |  Když fotím
Takhle to dopadá, když se někdo opravdu nechce fotit.
Jmenuje se Deny a chtěla jsem si udělat nějakou pěknou fotku, na které vynikne, jak veliký fešák to je.
Jenomže fotit se mu vůbec nechtělo.
A všechny moje fígle selhaly.
Jak jsem na něho zamlaskala, okamžitě se nejenom podíval, ale rychle pohnul, takže fotky fakt nevyšly. Žádná není ostrá.
Ale všechny najednou dávají minireportáž z pejskova focení :-D

Pojď, vyfotíme tě, jo?
Néééé, mně se dneska nechce stát modelem...
Vůbec mě to nebaví!
A bolej mě nohy a mám hlad!
Fakt musím?
Tak jo. Ale jen jednu...
:-D

Výstava psů

29. září 2013 v 2:35 | Sisinaaa

Rok se s rokem sešel...
Loni bylo lepší počasí. Svítilo sluníčko a příjemně hřálo.
Letos výstava pokulhávala nejenom v počasí, ale také v mnošství soutěžících.

 


Kocourek Míša

29. září 2013 v 0:08 | Sisinaaa |  Den po dni
O tom, jak jsme si z dovolené přivezli nového kamaráda jsem psala TADY.
A jestli jsme neudělali chybu?
Je pravda, že Míša má nějaké střevní problémy, ale paní doktorka ho prohlédla a usoudila, že Míša je krásný zdravý kocourek. Dostal léky a snad bude brzy v pořádku.
Jinak je pořád mazlivý a pohodový a stal se z něho Šíšin velký kamarád.
A my ho chodíme rádi navštěvovat:
No,blesk foťáku se mu fakt nelíbil :-)

V hmyzí říši...

1. září 2013 v 21:19 | Sisinaaa |  Den po dni
... rasismus neexistuje ;-)



:-)

Krásný první den ve škole.
Já vedu prvňáčka.
Jsem zvědavá, jak to zvládneme...

Skákavka

18. srpna 2013 v 11:37 | Sisinaaa |  Den po dni
Když si prolistujete fotky na mém blogu, bude vám zřejmé, že k pavoukům, které běžně najdete v přírodě, mám vřelý vztah.
Díky tomu, že jsem je začala fotit, přestala jsem se jich bát a něco málo jsem se o nich i dozvěděla.
Jsou úžasně zajímaví a krásní.

Zvlášť krásná mi přijde skákavka, o které jsem tu už jednou psala.
Malinký pruhovaný pavouček, který skáče je často vidět kolem oken domů.

Já jsem náhodou narazila na skákavku na louce.
Jednu jedinou jsem tam potkala i loni, tak vím, že tam jsou, ale opravdu je nepotkáte na každém kroku.
Je s podivem, že se mi jí povedlo zachytit a vyfotit.
Ikdyž jsou fotky hodně oříznuté, aby byla aspoň trochu vidět.

Vlastně jsem skákavku nezahlédla a nesnažila jsem se ji ulovit.
Klečela jsem si v trávě, foťák namířený na kapku a skákavka mi sama vběhla do záběru.
Cvakla jsem ji jen párkrát. Byla mrštná jako blecha. Skákala z listu ni list, až mi zmizela kdesi mezi stonkami trávy...




A tuhle jsem tu měla:

:-)

Pět tam, šest zpátky

15. srpna 2013 v 17:29 | Sisinaaa |  Den po dni
Ani letos jsme nevynechali dovolenou pod stanem v Jinolicích.

Počasí nám přálo.
Užili jsme si koupání, výlety do Prachovských skal, opékání buřtů, badmintonové pinkání i běhání za míčkem při líném tenisu a hlavně jsme si dosytosti užili týden klidu v přírodě.

Jak se stane, že na dovolenou odjedeme v pěti a domů se nás vrátí o jednoho víc?
Možností je víc, ale ta naše vypadala takhle:

V půlce týdne mi Zdenda po přípravě buřtů pro opékání podávál zbytek a upozornil mě, ať to všechno pořádně zabalím, aby nám buřty nesnědla kočka.
"Jaká kočka?"
Já jsem tady za celou dobu žádnou kočku neviděla. Jen hodně psích miláčků, kteří doprovázeli své páníčky na dovolené.
"No přece ta bílá, co tady pořád běhá..."
"Hm, tak to všechno hezky zabalím, aby nám to nesnědla ta kočka, kterou jsem tu ještě běhat neviděla..."

Jenomže když jsme začali opékat, zahlédla jsem na konci kempu bílé kotě, jak poskakovalo sem a tam a honilo motýlky.
"Hele, vidíš? To je ta kočka!"
Kotě si poskakovalo sem tam, chodilo od stanu ke stanu, tady se pomazlilo, támhle se zastavilo....
Pod stromem v kempu mělo dokonce mističku s vodou a druhou s granulemi.
Vděčně si hrálo s dětmi z kempu a nechalo si od nich líbit úplně všechno.
Prostě pohodové, milé kotě, které neustále předlo.

Další ráno přišla kočička do kempu hned ráno a dožadovala se mazlení.
Jenomže potom jí zaměstnanec kempu vzal a odnesl pryč. Prý někam za kemp.
Kotě bylo do půl hodiny zpátky :-D
"Co je to za kočku? To je nějaká toulavá místní?"

Nebyla místní a možná ani nebyla toulavá.
Přijela totiž na dovolenou s "páníčkama", kteří jí nechali zavřenou ve stanu a odjeli domů sami.
Teprve když šli zaměstnanci kempu zkontrolovat stan, který tu stál už několik dní opuštěný a nikdo za něj další dny nezaplatil, našli v něm opuštěné kotě. Jen pár dní před tím, než jsme přijeli my.

Náš Míša je zvířátkový taťka. Zvířátka má moc rád a moc hezky se o ně doma stará.
A tak pořád běhal s kotětem, choval ho, hladil a nakonec přišel s prosíkem, aby si mohl kotě vzít domů.
Něco tak milého a mazlivého se mi tu nechat opravdu nechtělo. A náš taťka si s Míšou dokonce plácnul na to, že kotě jede s námi. Tak to dopadá, když tatínkové "panáčkujou a zapíjejí panáky pivkem". Mají prostě hodně dobrou náladu a optimistický pohled na svět.
Míša sehnal pro kotě bedýnku, že prý bude spát s námi ve stanu.

A já se začala probouzet do reality.
Sakra! Vždyť už teď máme doma psa, tři kočky, chameleony, které pouštím ven, protože milujou šplhání po velikém fíkusu. A to nemluvím o tom ostatním, jako jsou pískomilové a gekončíci.
A naše kočky ho nepřijmou!

Kotě s námi sice ve stanu nespalo, ale už ráno nás vzbudilo spokojeným vrněním, když se s námi přišlo přivítat.
A to se do reality probral už i Zdenda.
Míša nesl těžce, že se s kotětem musí rozloučit a že tu zůstane samo.
Říkala jsem si, že si Míša doma chvilku pobrečí a pak zapomene. Přece nemůžeme domů vztít všechno co kde uvidíme, ne?


Nakonec kotě jelo s námi domů.
Přitulené k Míšovi vrnělo celou cestu domů.
Za vlastní si ho vzala nejstarší Šíša, která trávila dovolenou s námi a která už několik měsíců bydlí se svým přítelem.
A Míša se těší, jak bude KOCOURKA MÍŠU" u své starší ségry navštěvovat ;-)

Jarmark

16. června 2013 v 16:10 | Sisinaaa |  Když fotím
.... jdu dneska na noční.
Míša je v Chrastavě u babičky a dědy, taťka pomáhá někde v Ústí uklízet po záplavách a Barunka před chvílí odjela na školku v přírodě.
Jsem z toho taková naměkko.
Je nejmladší a ikdyž už "velká Šárka" oslavila devatenáct, je to prostě holčička moje a tak není divu, že ta malá šestiletá ještěrka Barča je pro mně ještě mrně. A teď je na týden pryč.
Sice se na školku v přírodě hrozně moc těšila, paní učitelky jsou skvělé a vím, že je na ně spolehnutí, ale oddechnu si, až se Barča vrátí. Plná dojmů a zážitků, a až mi bude vyprávět....

Včera jsme si alespoň užily Liberecký jarmark.
Utratily jsme tam víc peněz než jsme plánovaly a navíc to ani není nikde vidět, ale bylo nám fajn :-)
Tak jaké srdíčko pane?
U tohohle stánku bych mohla stát celý den. Ta vůně byla božská :-D
Tady se mi líbilo:
Věci ze dřeva:
Ozdoby:
Nějaké vystoupení. Jedno z mnoha:
Jízda na koníkovi nemohla chybět. Škoda, že nám holky zapózovaly u záchodků...
No, já nevím, co na tom trdelníku všichni mají.
Barče i Šárce chutnal. Já se bez něho příště docela dobře obejdu ;-)


:-)

Pascal a Pusina

1. června 2013 v 13:31 | Sisinaaa |  Když fotím
....po dlooooouhé, dlooooooohé době.....

Pascal má rok a v březnu mi Zdenda přinesl pro Pascala nevěstu.
Podle pohádky, podle které má jméno Pascal, jsme jí pojmenovali Locika. Jenomže nikdo jí tak neříká. Je to prostě Pusinka.
Nebylo to žádné miminko, ale pětiměsíční samička, která dostala samostatné malé terárko, ve kterém se jí ale nelíbilo.
Nastěhovala se tedy k Pascalovi:
Chameleoni jsou samotáři a druhého jedince ve své blízkosti zrovna dobře nesnášejí. A ikdyž se Pascal choval hodně flegmaticka a klidně, samička se pořád nafukovala a na samečka syčela, co jí dech stačil.
Rádi se měli jen pokud trávili čas venku na stromku fílusu:
A pak, jednou jsem nakoukla do terárka a místo světlounce zelené samičky na mně koukala tmavě vybarvená, flekatá a barevně tečkovaná Pusina.
Známka březosti. Naše samička se stane maminkou:



Čas kladení vajíček. Hrabe díru, kam naklade:
Večer jsme jí přendali do kýble naplněné rašelinou smíchanou s pískem. Nejdřív se snažila vyšplhat ven, ale pak začala hloubit noru.
A ráno seděla v kýbli hubeňoučká a vyčerpaná.
Vyhrabáváme vajíčka:

A v inkubátoru:
Je jich 42 a vůbec netuším, jestli se za pět i více měsíců vůbec vyklube nějaké miminko chameleonka...

:-)

Podještědská výstava psů v Liberci 2012

21. září 2012 v 14:01 | Sisinaaa |  Když fotím
...
Pohled jenom pro mně ♥
Fotek je hrozně moc, proto je tentokrát dávám pod oddělovač.

Kam dál