na Blog.cz

K tomu, abych se konečně rozhodla pořídit si chameleona, mi pomohl Zdenda.

Nechal nařezat dřevo a smontoval skříňku.

Dál použil polystyren na stěny:

Ředidlem vytvořil nerovnosti v polystyrenu, další kousky nalepil montážní pěnou:

Celé to potřel speciálním lepidlem a nabarvil cihlovou barvou:

Nařadu přišel háček pro květináč se žárovkou na strop, písek na zem, větev a samozřejmě sklo:

Společnost mu v terárku zatím dělá jen ibišek, na kterém tráví chameleon většinu času. Skořápky od kokosů čekají na plazivé rostlinky, které máme ve vodě než pustí kořínky:

Pascal tráví hodně času venku s námi.

Buď se prochází na fíkusu

nebo si cupitá po našich rukách:

:-)

Letošní čarodějnice jsem trávila v práci na odpolední.

Vzhledem k tomu, že mám malé děti a nemohla jsem s nima na žádnou čarodějnickou akci mě to docela mrzelo.

Nakonec odjel Míša k babičce a dědovi a užíval si lampionového průvodu s pálením čarodějnic tam.

A Barča šla s tatínkem k Aréně, kde byla připravená vatra, občerstvení, soutěže a jiné akce pro děti.

Týden před tím spaly děti ve školce (kdo chtěl, samozřejmě).

Měly čarodějnickou párty a rodiče měli dětem připravit nějaké ty masky.

Nechala jsem si všechno na poslední chvíli, tak jsem se celkem u šití stresovala. Nejsem totiž zručný typ a navíc jsem si s tím nevěděla rady. Masku nakonec zachraňoval koupený čarodějnický klobouk :-)

Barunce se maska hodila i o čarodějnicích.....

V deset večer mě taťka s Barčou vyzvedli v práci. Barunka spokojená a unavená, plná nových zážitků.

A taťka vyprávěl a vyprávěl....

Velbloud z jízdárny Dřevona.

Byl v obležení dětí i dospělých :-)

Koně ze stejné jízdárny vozili děti :-)

Tancovalo se...

...a soutěžilo se o nejlepší masku ;-)

:-)

A tady je Barča s vyhranou poukázkou na hodinovou projížďku na koni :-)

No, masky tam byly o moc hezčí, já to opravdu splácala tak nějak všelijak. Ale Barunka byla veselá, užívala si to a nebála se. Asi i proto byla mezi třemi dětmi, co vyhrály :-)

Koho?

Úžasné zvířátko, které mě baví hrozně moc pozorovat.

Kdysi jsem se tu svěřovala s tím, jak bych si přála mít doma chameleona a jak mě tohle zvířátko vždycky fascinovalo tím, jaké je.

V sobotu se u nás konaly Faunatrhy, kam jsem se chystala jít se podívat s malou Bárou.

Zdenda měl sobotní školu a bylo potřeba nakoupit cvrčky pro gekončíky, pokud možno další samičku k ostatním (je potřeba, aby měl sameček vícero samiček), topný kabel do gekončího inkubátoru a také jsem šla zjistit ceny některých hadů, které by ráda chovala kamarádka.

Trhy byly natřískané lidmi k prasknutí, vžude se stály fronty a já běhala sem tam a sháněla samičku gekončíka. Jenomže dneska tu nebyl vůbec nikdo, kdo by gekončíky vůbec měl. Dokonce tu neměly ani topné kabely. Cvrčků dost, ale i cvrčkové v krabičkám mizeli závratnou rychlostí v rukách nakupujících.

Nakonec mi jedna dobrá duše poradila, kde najít stolek s topným kabelem. Sice to nebylo přesně ono, ale i tak jsem nákup v téhle situaci považovala za úspěch.

Čeho bylo na trhách hodně, byli chameleoni. A protože mi Zdenda den před tím říkal, ať si koukám chameleonka přinést, protože mu už vyrábí terárko, chodila jsem a vybírala. A vybrala!!!

A pak ještě koupila cvrčky.

A najednou se na trhách vyprázdnilo a my s Barunkou mohly chodit a prohlížet si zvířátka v terárkách, krabičkách, klecích......

Těch hadů, potkanů, pavouků a vůbec všeho možného....

A najednou, na jednom stole byla ve velké krabičce samička gekončíka. Jedna jediná, samotinká.

Zdenda mě doma poučil, že samička nesmí být o moc menší než ty, co máme doma. Tahle samička byla ale pořádně veliká. O hodně větší, než naše. Dala jsem Zdendovi vědět, že samička je, ale že je nějaká veliká. Prý: "To nevadí, hlavně že není malá."

No, tak když nevadí, berem jí.

Doma jsem vyložila zvířátka v kuchyni na stůl a nechala je zatím v krabičkách.

Chameleonka mi ale bylo líto, tak jsem mu z pokojíčku přinesla ibišek v květináči, a on si na něj z krabičky přelezl a zbytek dne si na něm hověl.

Poslední úkol bylo uvařit oběd. Jenomže jak jsem měla vařit, když jsem musela (fakt musela) pozorovat toho úžasného tvorečka na ibišku?

Je úžasné, jak se pohybuje, jak otáčí očima, jak pije, jak jí.....

A Zdenda, když přišel domů? Chameleona obdivoval. Ale když mrkl do krabičky na gekončíka, zhrozil se.

"Já ti říkala, že je veliká."

"Já vím, ale opravdu jsem nečekal, že přineseš přerostlou godzilu."

Pro chameleona se terárko dodělává a bude každým dnem.

Jen jsem Zdendovi přidělala práci, protože teď musí postavit větší terárko i pro gekončíky.

:-)

P.S. Znáte pohádku Na vlásku?

Určitě na ní mrkněte, stojí za to. Ztracená princezna Locika má jediného kamaráda - chameleona Pascala.

To jen, kdyby někoho zajímalo, jaké dostal náš chameleon jméno :-D

Nevím, co a jak napsat, jen prostě to, že je venku nádherně, ale to každý z vás stejně ví, tak snad beze slov:

Suchý list a čerstvé kvítky :-)

Pupen

Prostě jaro ;-)

A pavoučci už vylezli. Tenhle malilinkatý pavouček skáče a má nádherné oči.

Skákavka pruhovaná

Na fotce to sice nevynikne, stejně jsem si neodpustila měsíc s jasnou hvězdou vyfotit.

Vydržela bych hodiny sedět venku a sledovat hvězdy, měsíc a všechnu tuhle krásu :-)

:-)

Někdy stačí ke spokojenosti opravdu málo.

Třeba počasí, jaké bylo dneska.

Sluníčko se na nás smálo od rána do večera a příjemně hřálo.

Odhodily jsme zimní bundy, dokonce jsme si nevzali ani ty jarní a šli jsme ven užívat jaro!

Včely se už pilně činily. Nečekala jsem, že už je uvidím.

Nabonzuju, že já se ven hrozně moc těšila, zato děti jsem tahala už od rána. Vůbec se jim nechtělo.

Uplatila jsem je dobrotou, kterou jsme si na procházce koupili :-)

:-)

Plesy mám hodně ráda a vždycky to pro mně byla velká událost.

Všichni jsou upravení, pánové v oblecích a dámy v nádherných šatech, příjemná muzika a fajn zábava....

Letošní ples měl pro nás i osobní význam, patřil totiž Šíše - mé nejstarší.

Co na tom, že nedostala šerpu, ale jen stužku?

Ples patřil třídám, které letos konší a tam ona patří :-)

S cigaretou v ruce jsem ji viděla poprvé v životě.

A jedna veselejší nakonec:

Jedna třída maturantů měla na šerpách zajímavý dodatek, který se mi zdál opravdu vtipný :-)

:-)

Úplně na začátek článku chci moc poděkovat všem, co mi nechali komentář k minulému článku. Všechny komentáře byly hezké a povzbuzující. Děkuju!

Potřebovala bych poradit.

Zavítá sem docela dost lidí a každý má nějakou tu zkušenost, tak bych byla ráda za nějakou radu.

Vůbec nejsem spokojená s kvalitou mých vlasů. Četla jsem hodně rad i odborných článků, většinu z nich jsem i vyzkoušela, ale že by byl účinek nějak oslnivý, to ne.

Určitě záleží i na genech a když se podívám na svou maminku a babičku, je mi jasné, že sotva kdy budu mít husté dlouhé vlasy alá Selena Gomez. Ale určitě můžu aspoň trošku přispět a vlasy nějak ozdravit.

Určitě znáte - po jednom šamponu máte vlasy jako slámu, po druhém se můžete uškrábat a z hlavy vám sněží....

Máte nějaký osvědčený šampon, masku, bylinky, cokoliv, co dělá vašim vlasům dobře?

Budu vděčná za jakoukoliv radu :-)

Zdendovi gekončíci:

Teda jeden ze tří, ten nejvíc společenský. Jak se ráno rozsvítí, už je venku na kameni a vyhlíží nás :-)

Zdenda je měl v práci v kanceláři, ale na Vánoce je vzal domů a teď si nejsem jistá, jestli tu nezůstanou natrvalo.

Já bych byla ráda...

P.S. Jestli někoho zajímá, jak dopadla Barča ve škole, tak paní učitelky nám odklad doporučily taky, takže teď musím sehnat posudek z PPP, od paní doktorky, která to taky viděla na odklad a odnést to do školy a bude hotovo.

Ahoj :-))

Tak jsme se konečně dočkali sněhu. V půli ledna je to docela pozdě, ale hlavně, že už napadl.

Když jsem ráno vedla Míšu s Bárou do školy a školky, nebylo pro padající sníh skoro ani vidět na cestu. A vypadalo to tááák krásně!!!

Ne že bych zimu milovala a to, že není sníh mi vůbec nevadilo, ale co je moc, je moc.

Je přeci zima a k zimě sníh patří....

Možná bych měla oprášit foťák a vyrazit někam fotit, což jsem už nedělala hrozně moc dlouho.

Možná je už na čase vrátit se zpátky do života a začít zase pořádně žít...

Nevím, jak se to přesně stalo a co přesně za to může. Možná ošklivé léto, sychravý podzim nebo možná podmračená deštivá zima. Možná krize a strach z budoucnosti, možná málo času, práce a otrokářské jadnání nadřízených a nemožnost s tím cokoliv udělat. Možná za to může moje slabožství a fakt, že čím jsem starší, tím se mi zdá život težší a těžší, fakt netuším.

Hrozně moc závidím lidem, co dokážou žít a užívat si života v pohodě, řešit problémy s nadhledem a úsměvem, nic pro ně není problém. Co neberou zlé pohledy druhých vážně a ošklivá slova pouští jedním uchem tam a druhým zase ven.

Já jsem poslední dobou přestala zvládat i úplné maličkosti a hroutila se z věcí, které můj muž vyřešil během jedné jediné minuty. Moje zoufalství a hysterie byly tak silné, že jsem se rozhodla požádat o pomoc odborníka.

Nevím, jestli to mám brát jako svou prohru, protože zatím se tak opravdu cítím, nadruhou stranu doufám, že se zase postavím na nohy a depresi porazím na celé čáře a naučím se zase se smát....

P.S. Dneska jdu s malou Bárou k zápisu do školy. Hrozně se těší, ikdyž já budu ráda, když jí ještě o rok školu odloží. Uvidíme :-)

Tak jsem zkusila napsat pár vět a pokaždé je smazala.

Neměly hlavu ani patu.Nějak mi to psaní nejde....

Dneska je první adventní neděle, ale Vánoce na mně zatím nějak moc nedýchají.

Asi málo chodím po obchodech a nevidím vánočně nazdobené výlohy a obchody, zatím ještě nepeču vánoční cukroví a nekupuju dárky.

No, abych se pak nedivila a nedoháněla to všechno poslední týden.....

Krásný advent!!!!!

Ahoj :-)

Martin na bílém koni nepřijel.

Závítal k nám až dneska. Sice nepřijel na koni, ale na úplně maličkatém poníkovi, ale přijel.

Ranní pohled z okna nebyl nic moc. Mlha a mrazivé bílo.

Na cestu do školy a školky jsme se pořádně nabalili a přemýšleli jsme, kdy asi napadne první sníh.

Obdivovali jsme zmrzlé větvičky a namrzlé zbytečky pavučin. Vypadaly tak krásně....

Říkala jsem si, že jen co se vrátím, vezmu foťák a zkusím najít nějakou hezkou zmrzlou pavučinu a vyfotím si ji.

Jenomže než jsem připravila foťák a Anitu, venku začalo sněžit.

Ten první sníh je stejně nejkrásnější!

O nějaké sněhové pokrývce nemůže být ani řeč, louka byla napůl pokrytá námrazou a napůl sněhem.

Pavučinky byly, ale už jen jednotlivá vlákna.

Zmrzlá tráva.

Občas to vypadalo jako ve městě duchů. Potrhané pavučiny visely všude a vlály tiše ve větru.

Je vidět, jak padá sníh :-)

Bílo a silná mlha. Domky nahoře vpravo se úplně ztrácejí.

Anita se ráda ve sněhu válí. Zatím je ho ale málo...

Jsme pěkně vymrzlé.

Člověk fotí jak o závod a když foťák uloží, uvědomí si, jak strašně má zmrzlé prsty. Myslela jsem si, že mi upadnou...

Jdem se domů ohřát....než zas půjdu ven mrznout...směr práce.....

Ahoj :-)