Únor 2010

59.den Moucha

28. února 2010 v 10:05 | Sisinaaa |  Den po dni
Dnešní den mám splníno hned po ránu.
Když jsem šla mrknout do kuchyně na okno, kolik kvítků kaktusu mi rozkvetlo dneska, objevila jsem mouchu.
První letošní mouchu.
Byla taková malá a vůbec nemám ponětí, kde se u nás vzala, když okna byla přes noc zavřená.

No je to vůbec možné, abych měla radost z takového dotěrného hmyzu, jakým moucha je?
Já vím, že na ně budu nadávat, až přijde jejich čas, ale já fakt měla z téhle první mouchy radost.
Možná proto, že je to známka toho, že se příroda začíná probouzet ze zimního spánku.
Sluníčko prosvítá skrze mraky a fouká silný vítr...

Sisinaaa :-)

58.den Podvečer

27. února 2010 v 21:52 | Sisinaaa |  Den po dni
Dneska bylo prostě krásně.
Plno slunce, sníh pomalu, ale jistě mizel a sněženky.
První kvítky sněženek s ještě zavřenými kvítky. Škoda, že na zítřek hlásili déšť, půjdu se podívat, jestli budou rozkvetlé.
Vyfocené je, bohužel, nemám.
A ani nic, co by vystihovalo krásné jarní počasí.
Zato mám znovu vyfocený podvečer. Už to trochu začíná být nuda.
No jo, zítra už by to nějaký ten nápad chtělo.

Stejný čas, stejný okamžik, ale každý na jiné straně:
V oknech paneláku se odráží světlo toho západu slunce.
Miluju západy slunce.
Těším se na léto, kdy si je budu moct vychutnávat....

Sisinaaa :-)

Had a potkan - jak to dopadlo

27. února 2010 v 15:00 | Sisinaaa |  Když píšu
Pro všechny, kteří četli článek Had a potkan a zajímá je, jak to vlastně s potkanem dopadlo.

Prostě tak. Dostal najíst, napít, zabydlel se a za týden....
....dostal kamaráda.

O jménu jsem přemýšlela, jenže pak na něj kdosi zavolal: "Pojď sem, pusino!" a ta Pusina už jí (je to samička) nějak zůstala.
Ona je opravdu hrozně klidná, milá, neplaší se, nekouše... Prostě takové kamarádské zvířátko.
A její nový kamarád se jmenuje Kyro. Vlastně je to Šíšin potkan a my je občas pouštíme k sobě, aby si pohráli. Kyro je kluk.


No, a nám nezbývá nic jiného, než se vydat do zverimexu koupit nějakého jiného, na kterého se ani omylem nepodíváme, abychom si k němu neudělali zase nějaký ten vztah.
:))

57.den Bez nápadu

26. února 2010 v 18:16 | Sisinaaa |  Den po dni
Dneska nemám vůbec žádný nápad na focení.
Teda, jak se to vezme, ono by možná bylo, ale chuť zatím není.
Předevčírem jsem si totiž objednala 5 knížek o fotografování, každou zaměřenou na něco jiného, dnes mi přišly, a já v nich teď ležím a hltám každou informaci.
Jsou skvělé.

Takže bych řekla, že inspirace budu mít habaděj, ale až si něco přečtu.....

Fotka z včerejšího dne, kdy bylo opravdu krásně.
V podvečer:
Sisinaaa

56.den Den u mamči

25. února 2010 v 22:40 | Sisinaaa |  Den po dni
Čistě soukromé fotky krásného slunečného dne.

Chtěla jsem si vyfotit Elišku. Je to čivava, která je trošku přerostlá a stráááááášně uštěkaná.
Výsledek - mazlila se se mnou tak divoce, že jsou fotky rozmazané......
Pegyna. U té jsem dělala doslova psí kusy, ležela před ní na zemi, lákala.... Jenomže chvilku neposeděla, a strašně se zajímala o foťák.
Výsledek - zase rozmazané fotky.
Ale není uštěkaná, jako Eliška.
Míša na kožešině. Tohle doma nemáme :-)
Barunka taky musela vyzkoušet.
Na nově zaskleném balkonu bylo teplíčko a příjemně.
Prckové si tam krásně vyhráli a my skvěle poseděli.
:-)

55.den Peříčko

24. února 2010 v 15:56 | Sisinaaa |  Den po dni
Když jsem líná jít ven a fotit tam nebo doma nějakou tu akci, fotím si jen tak makro.
Ono mě stejně asi makro baví nejvíc, protože je to takové hraní.
Málokdy mám ale všechno bez chyby, ale chybama se člověk učí a příště budu (snad) moudřejší.

Dneska jsem fotila peříčko:
Další fotky peříčka jsou TADY.

Sisinaaa :))

Peříčko

24. února 2010 v 15:52 | Sisinaaa |  Když fotím
Dneska jsem fotila peříčko.
Venku jsem si našla takové malé, ale pěkné péro, tuším,že ho ztratila hrdlička a položila jsem si ho na parapet okna, aby oschlo a já ho mohla nafotit.
Jenomže ten náš kočičí "šmejd", kotě, peříčko objevil a ukradl mi ho.
Našla jsem ho oslintané a rozkousané na několik dílů.

Tak mi muselo postačit peříčko, které mě v noci píchalo zkrze polštář:
Příště musím použít na pozadí nějakou desku nebo látku bez vzorečku.
Tady jsou ty řádky docela rušivý....

Sisinaaa

54.den velikonoční kaktus

23. února 2010 v 10:51 | Sisinaaa |  Den po dni
Mám pěknou sbírku vánočních kaktusů v různých barvách a každý rok se těším z jejich květů, které jsou opravdu krásné. Psala jsem TADY.

Ale teď jsem v obchodě narazila na kaktus, který má úplně jiné, avšak také moc krásné květy.
Plánuju dokoupit ještě rostlinky s bílou a rudou barvou květů.

P.S. Zdenda mi večer před odletem dvě barvy koupil a pak jsme ještě sjeli pro jednu barvu, fialovou. Tak mám všechny a už se těším, až otevřou květy.

Já mám vždycky radost, když mi nějaká kytička rozkvete :-)

Sisinaaa :))

Je těžké říct Miluju Tě?

23. února 2010 v 10:46 | Sisinaaa |  Když píšu
Je pro Vás těžké říct "Miluju Tě"?
Pro někoho možná ne, ale já zrovna nepatřím mezi ty, kteří tahle dvě slova říkají často. Lehčí je říct "Mám Tě ráda".
Ale když už to řeknu, myslím to vážně a cítím to celým svým srdcem.
Řekla jsem mu to.
Když jsme tam stáli ve tři ráno ve dveřích a naposledy se objali.
Moc jsem chtěla, aby to věděl a abych nikdy nelitovala, že jsem mu to nedokázala říct.

Já vím, že ví. Ale teď byla ta správná doba, kdy říct miluju Tě, bylo prostě důležité.
A ještě ať se vrátí!
A že mu zamávám z okna.
Stála jsem v okně, mávala se smutným úsměvem a dívala se, jak odchází.
Pak nastartovalo auto, zapraskal zmrzlý sníh a zvuk motoru zmizel v dálce.

Stejně jako minule, i teď jsem otevřela okno a dívala se ven, do tmy, do světel, dívala se, jak ještě všechno spí, jak fouká vítr, jak na tmavé obloze svítí hvězdy a nechala běžet proud myšlenek.

Vážně ho tak dlouho neuvidím?

Už se mi nepovedlo usnout a teď je mi všelijak.
Hlavně mám vedle sebe tucet posmrkaných kapesníků, odřený nos, opuchlé oči a polykám slzy.

Já ale vím, že všechno bude v pořádku. Že až mi pošle zprávu, že jsou na místě, uklidním se.
Zvyknu si, zase se zaběhnu a budu normálně užívat života. A budu čekat, až se mi vrátí domů.

P.S. Miluju Tě!

Šárka

Jo, a vykvetl mi Ibišek. Moc se mi líbil u Evy*, tak jsem si ho koupila a jsem ráda, že ho mám. Místo, abych smutně koukala z okna, dívám se na něj a on mi nedovolí brečet...
Je trochu mázlej, ale já taky vidím rozmazaně, tak co....

K tomuhle článku
Sisinaaa

53.den Poslední den spolu

22. února 2010 v 14:51 | Sisinaaa |  Den po dni
Červánky, které se před východem slunce rozlily po obloze dávaly tušit, že bude slunečný den.
Zdenda se v práci moc dlouho nezdržel.
Po obědě zajel domů rozloučit se s mámou a pak vzal malé děti a jeli spolu navštívit tátu do nemocnice.
Prckové na Zdeňkovi visí, mají ho fakt rádi. Bude jim asi dost chybět.
Ještě dokoupit pár věcí, dobalit, rozloučit se....
Dnešek je krásný den, vůbec mi nepřijde, že by měl být něčím jiný anebo smutný kvůli loučení.
S tím sluníčkem, které se na nás shora usmívá je všechno nějak lepší a optimističtější :-)

Dodatek: Večer už mi do smíchu nebylo, zato smutno pořádně.

Sisinaaa

Stačí tak málo...

21. února 2010 v 18:23 | Sisinaaa |  Když píšu
Včera jsem si říkala, jak je prima, že sníh taje, že snad už brzy přijde jaro a všechno bude veselejší a ejhle, dneska tak hustě sněží, že jaro asi ještě dlouho nepřijde.

Po obědě jsem si udělala kafčo a sedla si na chvilku k blogu.
Zdenda v noci kouká na olympiádu, přes den zařizuje všechny věci, které jsou potřeba, aby po jeho odjezdu bylo všechno tipťop, tak si šel na chvilku lehnout, než odjede na jeho dnešní a poslední zápas před odletem.
Měla jsem prostě čas, tak jsem se šla podívat na blog, který jsem objevila nedávno a který mě uchvátil krásnými fotkami. Nikdy jsem ho ale nezkoumala nějak blíž.

Tentokrát jsem se ale začetla do posledního přidaného článku, a když jsem ho přečetla, bylo mi dost úzko. Blog píše mladá maminka tří dětí, kterým umřel před časem tatínek. A když jsem dočetla až k tomu, že to byl voják, který byl na misi v Kosovu, chtěla jsem vědět mnohem víc.

Četla jsem po zpátku a obdivovala mladou paní, jak krásně píše o svých pocitech, bolesti, vzpomínkách, zkušenostech a myšlenkách a přitom jsem brečela jako malá holka.

Píše tak krásně a tak smutně. A tak pravdivě.

Čím dál do minulosti jsem se dostávala, tím víc se mi rozplétal smutný příběh rodiny bez tatínka.
Dočetla jsem ke dni, kdy umřel a o den dál, kdy ho naposledy viděla v nemocnici a kdy ji lékař už nedával žádnou naději. A den před tímhle, kdy na blog napsala, že musí hodně fotit, aby měl taťka pořádnou dokumentaci, protože až se vrátí, bude si chtít všechno pořádně pročíst a prohlédnout...

Občas jsem mrkla ven z okna a zamyšleně se dívala, jak padá sníh.

Stačí okamžik, tak strašně málo a všechno je pryč.
Spousta věcí nám dojde, až když už je pozdě.
Na to, že jsme udělali nebo řekli něco, co jsme neměli a teď už to nejde vzít zpátky. Na to, že jsme tomu druhému neřekli, jak moc ho milujeme a teď už mu to nikdy nemůžeme říct.
Na to, že jsme nestihli říct rodičům, jak moc rádi je máme...

A v rádiu dneska hrajou samé smutné písničky.
Asi mi ten Zdendův odjezd leze na mozek.


Sisinaaa

52.den Sněží

21. února 2010 v 17:39 | Sisinaaa |  Den po dni
Tak včera jsem dala fotky tajícího sněhu a psala o tom, že mám radost, že už sníh mizí a že doufám, že brzy přijde jaro a ono ne.
Dneska tak krásně, hustě sněží a mně je jasné, že zima ještě zdaleka nekončí.

Dneska jsem nešla nikam ven, jen taková rychlovka s Anitou po obědě.
Čerstvý sníh na stromech a keřích vypadal krásně, ale foťák zůstal doma, tak nemám fotku.

Chtěla jsem Zdendovi vyžehlit maskáče, pospravit a připravit oblečení, aby mohl zabalit a všechno bylo v pořádku.
Navíc jsem přečetla jeden blog křížem krážem u kterého jsem si hodně pobrečela, tak ani na nic nebyla nálada.

Takže aspoň dvě fotky z okna:
Sisinaaa

Tající kapky

20. února 2010 v 14:53 | Sisinaaa |  Když fotím
Kdo mě zná ví, že mám úchylku a slabost pro focení kapek.
Dneska venku taje, všude to kape, tak jsem mohla udělat několik fotek, které mou slabost docela dobře uspokojily :-)

Takže, takhle taje sníh:
Tahle ledová tající kapka vypadá jako diamant
Tající led na květu kopřivyTající sníh na větvičkách keřů
A nakonec tající sníh na silnici a vznikající potůček, který odvádí sněhovou vodu pryč
Sisinaaa :-)

51.den Procházka v tajícím sněhu

20. února 2010 v 14:45 | Sisinaaa |  Den po dni
Už včera se oteplilo a začalo tát.
Těšila jsem se, že třeba rychleji přijde jaro,ikdyž nás čeká ještě jeden zimní měsíc a kolikrát ještě v dubnu byl u nás, pod Ještědem, sníh.

O to větší šok nastal ráno, když jsem mrkla z okna. Venku lečel čersvě napadaný sníh.

Nic se ovšem nedělo, protože než jsem se vrátila s Anitou z procházky, chodníky už byly zase beze sněhu a všude tekla voda z rozpouštějícího sněhu.

Na procházku jsme šli tři - vlastně čtyři, včetně Anity.
A vrátili jsme se domů úplně promočení :-)
Dovádějí s Anitou :-)
A fotili se s bezva "obrazem" :-)

Koukám ven a svítí i sluníčko. Měli jsme jít teď.

Další fotky z procházky jsou tady a je to pár fotek kapek z rozpouštějícího sněhu :-)

Sisinaaa

50.den Štěbetání

19. února 2010 v 17:35 | Sisinaaa |  Den po dni
Sluníčko u nás poslední dobou moc vidět není, ale dnešní ráno se ukázalo.
Ne, že by svítilo na modré obloze, obloha byla šedivá a sluníčko jakoby se ztrácelo za šedivým oparem. Ale bylo a to je hlavní.
Navíc se oteplilo a sníh začal tát.
A nejspíš tohle všechno způsobilo, že venku to všude štěbetalo nějak víc než jiné dny.
Viděla jsem plno různých ptáků, štěbetali kolem mně, byli slyšet v dálce a na mně tak nějak dýchlo jaro.....

Červenka obecnáSýkora modřinka
Mít víc času, tak si někde sednu a budu číhat s foťákem a určitě bych měla nějaké úlovky.
Takhle mi bohatě stačila dobrá nálada po ránu :-)

Sisinaaa :-)

49.den Kdy se vrátíš?

18. února 2010 v 19:12 | Sisinaaa |  Den po dni
Tak.
Včera to na mně padlo...
Dnešní čtvrtek pomalu končí, zítra pátek, pak sobota a neděle, pondělí a ....
Začínám si uvědomovat, že běží poslední dny, kdy budu mít vedle sebe člověka, kterého mám ráda, věřím mu a spoléhám na něj.
Pokaždé, když nad tím začnu přemýšlet, sevře se mi žaludek a oči mám najednou plné slz.

Ani mi tak nevadí, že odjede daleko nebo že odjede na dlouho, ale vadí mi, že nevím, co bude.
Jestli v pořádku doletí, jestli nevzniknou nejaké konflikty, které budou nebezpečné, jestli se mi nebude až moc stýskat, jestli......
Stát se může cokoliv. Jemu, mně...

Nevím, co k tomu dál napsat, tak aspoň přidám fotku.
Chtěla jsem původně vyfotit sebe, ale běhat sem tam od foťáku k oknu, než se mi povede fotka je blbost, tak mi zapózoval Míša.

Mohl by říkat: "Kde jsi? Kdy už se vrátíš? Čekám tu na Tebe!"
K tomuhle článku.

....je mi smutno..... Sisinaaa

47.den Vodník na náměstí

16. února 2010 v 18:17 | Sisinaaa |  Den po dni
Dneska jsem šla přes město do zdravotního střediska na alergologii.
Poslední dobou se mi do města nechce vůbec, takže když to jde, nejdu tam.
Protože jsem ale musela, vzala jsem s sebou foťák a těšila se, že třeba něco nafotím.
Ve městě se mi vůbec nelíbilo. Chaos, sníh špinavý, a ikdyž nebyla žádná šlichta, protože mrzlo, k focení nebylo nic, co by mě zaujalo.
U nás, na sídlišti na okraji města, je sníh pořád ještě čistý a bílý a to dokonce i na silnicích.

Nakonec jsem ale dvě fotky udělala.
To když jsem šla přes náměstí a uviděla vodníka.
No ano, vodníka.
Povídal si s lidmi.
Jen jsem ho vyfotila, zavolal na mně:
"Haló, slečno! Vy si mně fotíte?"
"Ano, fotím. Vadí to?" V případě neochoty vodníka jsem byla připravená fotky smazat.
Vodník přispěchal ke mně a se širokým úsměvem se mně zeptal, jestli vím, jakou pohádkovou postavu představuje.
"Přece vodníka."
"A víte, co to nesu na rameni?"
"Rám okna."
"A víte proč?"
"Netuším...." Proč nese vodník rám okna mě fakt nenapadlo.
"Já tu dělám reklamu na okna od firmy xxx, nejlepší, nejkvalitnější .............."

No, proč ne?

Sisinaaa :-)

46.den Rampouch

15. února 2010 v 18:39 | Sisinaaa |  Den po dni
Dneska žádný nápad, tak jedna fotka z venku, která vystihuje dnešní dny:
Je to ale kousek. Nechtěla bych, aby na mě tohle spadlo....

Sisinaaa :))

45.den Růže k Valentýnu

14. února 2010 v 22:57 | Sisinaaa |  Den po dni
Více fotek TADY

Sisinaaa

Růže

14. února 2010 v 22:56 | Sisinaaa |  Když fotím
Valentýnská růže.
Další skvělé téma k focení.
Jsem docela spokojená s výsledkem a taky s tím, že jsem si díky tomuhle focení uvědomila, že musím dávat pozor nejen na kompozici a ostrost, ale také na to, co se mi odráží v kapkách.
A zase jsem si špatně nastavila vyvážení bílé. Tentokrát to ale nevadí tolik, jako ten odraz v kapkách (vybrala jsem ty, kde nežádoucí odraz není tolik znát).
A možná bych neměla ostřit jen na kapky, ale snažit se zaostřit i samotnou růži......
Sisinaaa