Říjen 2010

Mrazivá

30. října 2010 v 18:06 | Sisinaaa |  Když fotím
Bylo to ve středu a měla jsem po noční.
Spěchala jsem domů, klepala se zimou a tešila (!) se k zubaři.
Celou noc jsem v práci baštila tabletky proti bolesti, které mi už nezabíraly a tak jediným lékem na bolavý zub byla návštěva zubaře.
Zoubek je sice ještě pořád v léčení, ale ulevilo se mi moc.
A místo, abych po návštěvě zubního zaplula do postele a vyspala se na další noční, šla jsem si
ven prohlédnout zmrzlou krásu.
sisfoto.blog.cz
sisfoto.blog.cz
sisfoto.blog.cz
sisfoto.blog.cz
sisfoto.blog.cz
sisfoto.blog.cz
sisfoto.blog.cz
Koníků mi bylo líto. Zima byla veliká a oni už tak brzy stáli venku a žvýkaly zmrzlou trávu.
Stejně nevím, kde teď jsou přes noc. Budova shořela, nikdo nic nedělá a zima se blíží...
sisfoto.blog.cz

303.den Podzim u koní

30. října 2010 v 0:19 | Sisinaaa |  Den po dni
Ne, nikam ke koním jsme nejeli.
Jen je poslední dny krásné podzimní počasí, tak jsme si udělali procházku dolů k jízdárně.
Čtyři koníci se pásli na závodním výběhu a na druhé straně u shořelé budovy normálně probíhal výcvik jak koní, tak jezdců.
sisfoto.blog.cz
sisfoto.blog.cz
sisfoto.blog.cz
Tady jsme se docela zasmáli, protože menší děti trénují na dvou poníkách a jeden z nich se rozhodl, že se mu trénovat nechce a raději si z lidí dělal legraci. Běhal sem tam, vždycky počkal, až se k němu přiblíží lidé na krok a pak jim zdrhnul. A znova a znova. Nakonec ho naháněli skoro všichni....
sisfoto.blog.cz
Viděli jsme pár pravých pampelišek, které nám dělají radost na jaře
sisfoto.blog.cz
a šípky, které k podzimu patří.
sisfoto.blog.cz
Ještě chvilku by mohlo tohle hezké počasí vydržet.
Š :-)

291.den Srnky

17. října 2010 v 21:13 | Sisinaaa |  Den po dni
Už v pátek jsme rozdali děti babičkám a nachystali se na sobotu, kdy jsme odjeli do hor trochu si odpočinout, zafotit a hlavně být spolu.
Škoda, že víkend tak rychle utekl, protože nám celkem přálo počasí a celé to bylo tak nějak prima.
Příroda, vyhlídky, koně, čas na fotky, já a on...

sisfoto.blog.cz

V sobotu ráno, když jsme dorazili k penzionu, zadívala jsem se na přilehlou louku.
Viděla jsem dva tmavé body, které se nehýbaly.
Foťák jsem vytáhla až v okamžiku, kdy se mně Zdenda zeptal, jestli vidím ty srnky na louce.
Tentokrát jsem táhla celou výbavu, takže nebyl problém si srnky přiblížit teleobjektivem.

Nejdřív byly vidět jen dvě, pak se vynořila z trávy hlava třetí.

No jo, je znát, že jsem holka z města a kdyby srnky nezalehly do trávy a nezmizely mi z očí, možná bych na ně vyplácala celou paměťovou kartu :-D



sisfoto.blog.cz
sisfoto.blog.cz
sisfoto.blog.cz
sisfoto.blog.cz
:-)

287.den Drobná, ale krásná

13. října 2010 v 8:50 | Sisinaaa |  Den po dni
Vídávám jí na loukách, ale i v zahradách. Má drobounké kvítky, ale je vyšší, než já.
A když je jí hodně, vypadá nádherně.
Zvlášť teď, na podzim, mi udělá radost jakákoliv rozkvetlá kytička.
sisfoto.blog.cz
sisfoto.blog.cz
Páni!
Takovou zimu po ránu jsem nečekala.
A ty mlhy!
Umět fotit a mít čas...

Krásný den, Š.

284.den Starosti náctiletého

10. října 2010 v 16:37 | Sisinaaa |  Den po dni
Ani ne tak starosti.
Jen prostě začal dospívat...
Tak už i on. Šíša je už skoro dospělá a Radek ji, co nevidět, dožene.

Tuhle se večer sprchoval a mě až po chvíli došlo, že zatím co sprcha neteče, dveře od koupelny se ještě neotevřely.
Deset minut, dvacet minut...
Zaťukám na koupelnu.
"Nóóó? Pojď dál," ozval se z koupelny.
Nakouknu opatrně tak, abych náhodou neviděla to, co bych neměla. Jenomže jsem nečekala, že uvidím Radka s holící pěnou na obličeji, jak se poctivě holí.
Prý ho už ty fousy štvaly. Ve třinácti...?
sisfoto.blog.cz
Dneska šel ven. Je nádherně, takže proč ne?
Za chvilku se rozletěly dveře, že prý bere Anitu ven.
Tý jo, co se děje? Jindy abych je prosila, aby vyvenčili psa a najednou taková ochota.
Ani ne za pět minut se zastavili jeho kamarádi. Divili se, že Radek už je venku.
Tohle už bylo víc než divné.

Oblékla jsem prcky a sebe, abychom si taky užili sluníčkovou procházku. Doufala jsem, že někde potkám Radka a řeknu mu, že Anita nemusí být venku tři hodiny.
Zrovna ale přicházel domů. Vedl Anitu a s ním šla i sympatická mladičká holčina. Vyprávěli mi, jak si Anita hrála s kníračem a jak to bylo "hustý".
A zase šli ven. Ještě jsem stačila zaslechnout Radka, jak říká holčině, že by chtěl mopsíka, Bóbiku a holčina začala šišlat, že mopsík je přece krásnej pejsek....
Jak ten čas letí!
sisfoto.blog.cz
....a přišel podzim.
Čím to, že vždycky na podzim až moc přemýšlím a bývá mi smutno?

Š.

282.den Podzimní

8. října 2010 v 17:21 | Sisinaaa |  Den po dni
Jeli jsme kolem, zastavili, vyfotili...
sisfoto.blog.cz
sisfoto.blog.cz
sisfoto.blog.cz
Krásný víkend!!!
:-)

281.den Zase v rychlosti

7. října 2010 v 20:09 | Sisinaaa |  Den po dni
Tak jsme se dočkali a jsme konečně všichni spolu.
S dětma nebylo v pondělí vůbec k vydržení a já jsem doufala, že Zdeněk stačí přijet domů dřív, než já odejdu do práce na noční.
Stihl to.
Stačili jsme spolu vypít kafe a pak jsme se zase rozloučili. A když jsem ráno přijela domů, byl už, pro změnu, v práci zase on.
Tak se tak doma potkáváme jenom na chvilku a já se těším na zítra, protože to už si budeme moci spolu opravdu sednout, vypnout a konečně se trochu užít.
sisfoto.blog.cz
Jinak podzim už je tady v plné kráse a díky dnešnímu sluníčku je venku na co se dívat.
Jen mě mrzí, že už skončil čas hmyzu, dokonce i pavouci opustili své domečky a pavučiny a louka je opuštěná a působí smutně.
sisfoto.blog.cz
Tak zase za rok....

275.den Zastavení

1. října 2010 v 20:42 | Sisinaaa |  Den po dni
...na blogu.

Pracovní týden je, konečně, za mnou.
Jsem unavená, ale tak nějak spokojenější.
Nemám čas, ale o to víc si ho teď vážím.
Nejsem s dětma, o to víc se na ně těším, o to víc se s nima cítím šťastnější.
Práce je fuška, ale o to víc lehčí a svobodnější se cítím, když nemusím pracovat.
Nemám čas fotit, ale už se nemůžu dočkat, až zítra někam vyrazím a vezmu foťák do rukou.
Když mi končila dovolená, připadalo mi, že pak nebudu mít čas žít, ale přitom vidím, že teprve teď začínám žít pořádně.
sisfoto.blog.cz
A o to víc se cítím krásně, že vím, že už v pondělí budeme na všechno zase dva.
Už v pondělí....
Člověk by řekl, jak rychle ty měsíce utekly.
Já si to nemyslím. Ta doba byla neskutečně dlouhá a hlavně poslední měsíce se hrozně táhly. A moc mi chybělo, že na jaře a v létě jsem neměla nikoho vedle sebe, kdo by mě chytil za ruku a šel se se mnou jen tak projít a s kým bych cítila příjemné šimrání v žaludku a s kým by mi bylo strašně moc hezky.

Tak strašně moc se těším...


Š