Září 2011

U vody

25. září 2011 v 0:27 | Sisinaaa
Spíš už tak jenom pro sebe.
A taky aby tu měsíc netrčely ty rozmáznutý vážky.
Komentáře nečekám, sama je nepíšu, ikdyž oblíbený blogy pořád poctivě navštěvuju a čtu.

Koukám skrz monitor a nevím,co mám napsat.
Tak sem hodím jednu fotku, kterou jsem dneska vyfotila,když jsme odváželi dítka k babičce.
Snad je koukatelná.
Jo a pořád si nedávám pozor na všechno, na co bych si dávat pozor měla. Tady jsem například až doma zjistila, že se mi na fotku připletlo něco,co by tam být nemělo.
No co, stejně je to jenom fotka a stejně jí vkládám jenom na blog.
Zdravím všechny návštěvníky!!!!


P.S. Začal podzim, babí léto je úžasný období, tak si ho hezky užijte....
Ahoj :-)

Jak si vážka chtěla hrát

3. září 2011 v 19:56 | Sisinaaa |  Když fotím
Dneska konečně sobota a volno. Navíc jsem čekala slunečné a teplé počasí a to po chladné noci znamená vydatnou ranní rosu.
Ráno jsem vstala dřív než jsem musela, vzala na sebe vysoké boty a hned, co se sluníčko vyhouplo na oblohu tak, aby osvítilo orosenou louku, vyšly jsme s Anitou na procházku.
Docela jsem vyšla ze cviku. Zatímco loni jsem viděla pavučiny a pavouky na dálku a naučila jsem se jim mistrně vyhýbat, tentokrát jsme zbourala několik pavoučích domečků a zamotala jsem se do spousty pavučin. Ani rosu jsem nijak zvlášť
nefotila.
Když jsme došly k rybníčku s doutníky, proletěla kolem mně vážka.
Jak jsem je fotila loni - neúspěšně -jsem psala TADY.
Podle rad fotografů, kteří je fotí, jsem věděla, že na vážky bych měla jít časně zrána, kdy se ještě moc nepohybují.
Jenomže já už měla na hodinkách deset a sluníčko pralo do zad tak, že bych ráda sundala i tričko.
Druhá rada fotografů zněla: Vážky jsou velmi zvědavé. Stačí zůstat na místě a ona sama přiletí.
Dřepla jsem do trávy a čekala. A opravdu. Vážka byla zvědavá tolik, že co chvíli přiletěla až ke mně a prohlížela si mě i Anitu ze všech stran.
Vyfotit rozdováděnou vážku není jednoduché. Oko jsem měla na hledáčku, druhým okem jsem hledala, kde vážka zrovna je a když jsem jí našla, namířila na ní foťák, doostřila... vážka se rozhodla prohlédnout si nás z jiného úhlu a zmizela ze záběru.
Vypadalo to, že si s námi hraje a dělá si z nás legraci.
Pak najednou přiletěla druhá vážka, s tou první udělaly ve vzduchu vývrtku a zmizely ve vysoké trávě mezi doutníky.

Doma jsem připravovala fotku vážky - Šídla modrého na blog.
Prckové se rozhodli, že půjdeme zase na louku a znovu vážky najdeme.
Modré šídlo jsem už neviděla, ale proháněly se tam dvě vážky načervenalé.
Ta menší proletěla kolem nás a sedla si dva kroky ode mně do trávy. Párkrát jsem ji cvakla a ona pak popolétla kousek dál na stéblo trávy. Ani se nehla. Zase jsem ji vyfotila, dokonce jsem stihla vyměnit objektiv a navíc mě nechala přiblížit až úplně k sobě. Rozená modelka. Nechala mě vyfotit si ji ze všech stran.
Vážka:
Hrajem na schovku:
Nevím, která to je. Buď vážka obecná, červená, rudá... fakt nevím.
Bára s Míšou chytali kobylky:
A pavouků je teď všude plno:
Mějte se krásně a ahoj :-)