Říjen 2011

Oblíbená vůně

12. října 2011 v 17:13 | Sisinaaa |  Když píšu
Máte nějakou svou oblíbenou vůni?
A teď nemyslím oblíbenou vůni parfému, mýdla, pleťového krému a pod.
Myslím něco, co Vám z nějakého důvodu prostě voní, ikdyž to třeba ostatní nechápou, protože pro ně je to samé nejpříjemný puch.
Když teď napíšu, která vůně je pro mně ta neodolatelná, mnozí z Vás si asi nechápavě poklepou na čelo...

Nastala doba, kdy je potřeba přezout atíčka do zimního a v regálech obchodů a na paletách supermarketů tak díky tomu hojně nabízejí nové pneumatiky a protektory.
No a pro mně nastává doba příjemného nakupování...
Teda ne zrovna nakupování, ale příjemného courání se po obchodě v blízkosti té (pro mně) úžasné vůně černé gumy, ze které se pneumatiky vyrábějí.
Poslat mě teď v rychlosti něco nakoupit prostě nejde. Stoprocentně hned tak nepřijdu. Jakmile mě totiž do nosu přaští moje oblíbená vůně, jsem ztracená. Chvilku jen tak chodím okolo a dělám, že mě všechno hrozně zajímá a nakonec končím opřená o pneumatiky se slastně zavřenýma očima a přiblblým úsměvem na tváři...

Každý rok píšu Ježíškovi, ale ještě jsem pod stromečkem žádnou pneumatiku určenou jen mně nenašla. Stačila by nějaká úplně malá, malinkatá. Třeba nějaká, jaká se dává na nejmenší dětské kolo ;-)

Snad nejsem tak divná, jak si připadám. Moje kamarádka zase miluje černou leštící pastu na boty v plechovce.
Všechny černé boty nosí pořád poctivě naleštěné a plechovka s černým leštidlem má čestné místo u nich doma na nočním stolku! Vždy při ruce (nose)?

Takže?
Máte nějakou svou oblíbenou vůni?

(Převzato ze starého blogu)

Výlet do Prahy

9. října 2011 v 15:56 | Sisinaaa |  Den po dni
Poslední týdny bylo nádherné počasí. Babí léto se tentokrát vydařilo a sluníčko jakoby dohánělo všechno, co nestihlo přes prázdniny.
V úterý jel Zdenda do Prahy na kontrolu. Počítal s tím, že u doktora stráví tak nanejvýš půlhodinku a pak, pokud bych si vzala v práci volno a jela s ním, mohli bychom se hezky projít Prahou a být zase chvilku jen a jen spolu.
Volno jsem si opravdu vzala a na výlet jsem se hrozně moc těšila.
Volno navíc a nádherné počasí - dokonalost!

Cesta autem. Úžasná byla ranní mlha, která ležela všude na loukách mezi stromy.
Parkoviště u nemocnice bylo plné spadaných kaštanů. Pravý podzimní obrázek:
K orloji jsme došli za minutu celá. Krásně jsme tak stihli odbíjenou a mohli si tak prohlédnout apoštoly.
Davy přihlížejících mě docela překvapily, ale u orloje a v celou k tomu to asi není nic vyjímečného.
Jenomže davy lidí a skupinek cizinců s průvodci byly snad všude. V Praze nebylo skoro k hnutí...
Vyfotila jsem si je. Sice špatně, ale vyfotila. Někdo si užije jízdu kočárem...
Na Karlově mostě. Všude byli námořníci. Tenhle se mi líbil, ale jak uviděl, že ho sleduju přes hledáček svého foťáku, už se směrem ke mně raději neotočil :-)
Okolí.
Jeden malíř vedle druhého. Tenhle zrovna maloval.
Pořád jsme na Karlově mostě. Tady jsou muzikanti.
Tady už pod mostem. Já na Zdendově fotce.
Blbůstek jsem fotila plno...
Pohodička u vody.
Taky fotka...
My dva
Z jiného mostu.
Trochu jsem se bála, že se v Praze ztratíme. Pamatuju si to tak z dětství, když jsme jezdili s tátou. Sice jsme vždycky došli tam, kam jsme chtěli, ale napřed jsme chvilku bloudili.
Se Zdendou jsme sice nevěděli kudy kam, přesto jsme došli na místa tak nějak bez problémů a automaticky.
Jak já jsem ráda za to naše městěčko Liberec, ani velké ani nejmenší, kde to dobře znám. Netuším, jestli bych si v Praze zvykla, přemýšlela jsem o tom celou dobu. Vzpoměla jsem si, že přes blogy znám docela dost pražáků, kteří tu žijou a jsou to fajn lidi. Těm asi teď musím připadat docela k smíchu. No jo, no, to je tak, když se jednou za sto let přijede do velkého světa. Ještěže jsme nebyli třeba v Tokiu, to bych asi nedala...