Leden 2012

O ničem a o vlasech

28. ledna 2012 v 18:42 | Sisinaaa |  Když píšu
Úplně na začátek článku chci moc poděkovat všem, co mi nechali komentář k minulému článku. Všechny komentáře byly hezké a povzbuzující. Děkuju!

Potřebovala bych poradit.
Zavítá sem docela dost lidí a každý má nějakou tu zkušenost, tak bych byla ráda za nějakou radu.
Vůbec nejsem spokojená s kvalitou mých vlasů. Četla jsem hodně rad i odborných článků, většinu z nich jsem i vyzkoušela, ale že by byl účinek nějak oslnivý, to ne.
Určitě záleží i na genech a když se podívám na svou maminku a babičku, je mi jasné, že sotva kdy budu mít husté dlouhé vlasy alá Selena Gomez. Ale určitě můžu aspoň trošku přispět a vlasy nějak ozdravit.
Určitě znáte - po jednom šamponu máte vlasy jako slámu, po druhém se můžete uškrábat a z hlavy vám sněží....
Máte nějaký osvědčený šampon, masku, bylinky, cokoliv, co dělá vašim vlasům dobře?
Budu vděčná za jakoukoliv radu :-)

Zdendovi gekončíci:
Teda jeden ze tří, ten nejvíc společenský. Jak se ráno rozsvítí, už je venku na kameni a vyhlíží nás :-)
Zdenda je měl v práci v kanceláři, ale na Vánoce je vzal domů a teď si nejsem jistá, jestli tu nezůstanou natrvalo.
Já bych byla ráda...

P.S. Jestli někoho zajímá, jak dopadla Barča ve škole, tak paní učitelky nám odklad doporučily taky, takže teď musím sehnat posudek z PPP, od paní doktorky, která to taky viděla na odklad a odnést to do školy a bude hotovo.

Ahoj :-))

O depresi

20. ledna 2012 v 10:50 | Sisinaaa
Tak jsme se konečně dočkali sněhu. V půli ledna je to docela pozdě, ale hlavně, že už napadl.
Když jsem ráno vedla Míšu s Bárou do školy a školky, nebylo pro padající sníh skoro ani vidět na cestu. A vypadalo to tááák krásně!!!
Ne že bych zimu milovala a to, že není sníh mi vůbec nevadilo, ale co je moc, je moc.
Je přeci zima a k zimě sníh patří....

Možná bych měla oprášit foťák a vyrazit někam fotit, což jsem už nedělala hrozně moc dlouho.
Možná je už na čase vrátit se zpátky do života a začít zase pořádně žít...

Nevím, jak se to přesně stalo a co přesně za to může. Možná ošklivé léto, sychravý podzim nebo možná podmračená deštivá zima. Možná krize a strach z budoucnosti, možná málo času, práce a otrokářské jadnání nadřízených a nemožnost s tím cokoliv udělat. Možná za to může moje slabožství a fakt, že čím jsem starší, tím se mi zdá život težší a těžší, fakt netuším.

Hrozně moc závidím lidem, co dokážou žít a užívat si života v pohodě, řešit problémy s nadhledem a úsměvem, nic pro ně není problém. Co neberou zlé pohledy druhých vážně a ošklivá slova pouští jedním uchem tam a druhým zase ven.
Já jsem poslední dobou přestala zvládat i úplné maličkosti a hroutila se z věcí, které můj muž vyřešil během jedné jediné minuty. Moje zoufalství a hysterie byly tak silné, že jsem se rozhodla požádat o pomoc odborníka.

Nevím, jestli to mám brát jako svou prohru, protože zatím se tak opravdu cítím, nadruhou stranu doufám, že se zase postavím na nohy a depresi porazím na celé čáře a naučím se zase se smát....

P.S. Dneska jdu s malou Bárou k zápisu do školy. Hrozně se těší, ikdyž já budu ráda, když jí ještě o rok školu odloží. Uvidíme :-)