Duben 2012

Mám ho doma!

22. dubna 2012 v 10:41 | Sisinaaa |  Když píšu
Koho?
Úžasné zvířátko, které mě baví hrozně moc pozorovat.
Kdysi jsem se tu svěřovala s tím, jak bych si přála mít doma chameleona a jak mě tohle zvířátko vždycky fascinovalo tím, jaké je.

V sobotu se u nás konaly Faunatrhy, kam jsem se chystala jít se podívat s malou Bárou.
Zdenda měl sobotní školu a bylo potřeba nakoupit cvrčky pro gekončíky, pokud možno další samičku k ostatním (je potřeba, aby měl sameček vícero samiček), topný kabel do gekončího inkubátoru a také jsem šla zjistit ceny některých hadů, které by ráda chovala kamarádka.
Trhy byly natřískané lidmi k prasknutí, vžude se stály fronty a já běhala sem tam a sháněla samičku gekončíka. Jenomže dneska tu nebyl vůbec nikdo, kdo by gekončíky vůbec měl. Dokonce tu neměly ani topné kabely. Cvrčků dost, ale i cvrčkové v krabičkám mizeli závratnou rychlostí v rukách nakupujících.
Nakonec mi jedna dobrá duše poradila, kde najít stolek s topným kabelem. Sice to nebylo přesně ono, ale i tak jsem nákup v téhle situaci považovala za úspěch.
Čeho bylo na trhách hodně, byli chameleoni. A protože mi Zdenda den před tím říkal, ať si koukám chameleonka přinést, protože mu už vyrábí terárko, chodila jsem a vybírala. A vybrala!!!

A pak ještě koupila cvrčky.
A najednou se na trhách vyprázdnilo a my s Barunkou mohly chodit a prohlížet si zvířátka v terárkách, krabičkách, klecích......
Těch hadů, potkanů, pavouků a vůbec všeho možného....
A najednou, na jednom stole byla ve velké krabičce samička gekončíka. Jedna jediná, samotinká.
Zdenda mě doma poučil, že samička nesmí být o moc menší než ty, co máme doma. Tahle samička byla ale pořádně veliká. O hodně větší, než naše. Dala jsem Zdendovi vědět, že samička je, ale že je nějaká veliká. Prý: "To nevadí, hlavně že není malá."
No, tak když nevadí, berem jí.

Doma jsem vyložila zvířátka v kuchyni na stůl a nechala je zatím v krabičkách.
Chameleonka mi ale bylo líto, tak jsem mu z pokojíčku přinesla ibišek v květináči, a on si na něj z krabičky přelezl a zbytek dne si na něm hověl.

Poslední úkol bylo uvařit oběd. Jenomže jak jsem měla vařit, když jsem musela (fakt musela) pozorovat toho úžasného tvorečka na ibišku?
Je úžasné, jak se pohybuje, jak otáčí očima, jak pije, jak jí.....

A Zdenda, když přišel domů? Chameleona obdivoval. Ale když mrkl do krabičky na gekončíka, zhrozil se.
"Já ti říkala, že je veliká."
"Já vím, ale opravdu jsem nečekal, že přineseš přerostlou godzilu."

Pro chameleona se terárko dodělává a bude každým dnem.
Jen jsem Zdendovi přidělala práci, protože teď musí postavit větší terárko i pro gekončíky.
:-)

P.S. Znáte pohádku Na vlásku?
Určitě na ní mrkněte, stojí za to. Ztracená princezna Locika má jediného kamaráda - chameleona Pascala.
To jen, kdyby někoho zajímalo, jaké dostal náš chameleon jméno :-D