Srpen 2012

Další členové naší "velké" rodiny

27. srpna 2012 v 20:34 | Sisinaaa |  Když fotím
Tak to se moc nepovedlo.
Nebo povedlo?

Kdo sem občas nakoukne, tomu bude asi hned jasné, že v našem panelákovém bytě 3+1, kde žijeme jako šestičlenná rodinna s námi žije trochu víc zvířátek než by se člověku zdálo "normální".
Podotýkám, že já jsem paní domu, tak většinou já rozhoduju, co doma bude a co už opravdu ne.

Protože máme doma několik ještěrek, nejnověji chamíka, je fajn navštěvovat faunatrhy, kde člověk sežene spoustu potřebných věcí k chovu. Já jsem šla pro cvrčky a na čumendu.
Se Zdendou jsme s sebou vzali i prcky.
Když tam s námi byli naposledy, přinesli si domů každý svého křečka.
Zatímco Barunky Šmundlinka se má vesele k světu, Míšův odešel do nebíčka.
A tak se nás Míša cestou na trhy pořád ptal, jestli si nemůže koupit myšku.
Já i Zdenda jsme mlčeli, zamlouvali, dělali, že neslyšíme...
Později jsme začali vysvětlovat, že zvířátek máme dost a že potkani a křeček stačí. Míša se nedal. Chtěl mít zvířátko, které bude jen a jen jeho.
A tak, když bylo všechno potřebné na trhách nakoupeno, a když už jsme všude všechno prohlédli, znova Míša spustil a s prosebně upřenýma očima na maminku a na tatínka se znovu zeptal, jestli si může koupit svou myšku.

Bílých myšek na skrmení tu měli habaděj. Ty jsme ale nechtěli
Vzpoměla jsem si, že kdesi vzadu jsem viděla křečíky.
Měli jsme ale smůlu, jakási paní odnášela celou klec s křečíkama pryč.
Pak už jsme našli jen pána, který kromě potkanů nabízel myš bodlinatou a pískomily.
Míša si vybral pískomila a pyšně si ho nesl domů
Pískáček dostal klec, domeček, misku se zrníčkama a já sedla k počítači, že si tedy o pískomilech něco přečtu, aby se měl u nás dobře.
Chov nenáročný a celkem jednoduchý. Co mi ale začalo hodně vrtat hlavou bylo to, že na všech webech bylo upozornění, že pískomila nekupujeme samotného, ale nejméně dva. A co víc. Pískomilové se mají znát, pozdější přikupování odjinud dopadá tragicky.
Zdenda sebral Míšu a pádili zpátky na trhy. Doufali, že pán s pískomilama tam ještě bude.
Nebyl.
Pískomily ale objevili pod stolem u vedlejšího stolku. Netuším, zda se pan chovatel znal s chovatelkou od vedlejšího stolku, nicméně, klec s pískomilama ji tam nechal.
Ještě nejdou fotit moc dobře, nejsou ochočení. Tak jen tři pro představu :-)

A tak Míša nemá jednoho pískomila, nemá ani dva, ale hned tři.
To se nám to tu zase pěkně rozrostlo...
A příště jdu na trhy sama a tajně!!!

Pascal

5. srpna 2012 v 22:13 | Sisinaaa |  Když fotím
Roste přímo před očima.
Opravdu.
Většinou, když máte něco nebo někoho na očích každý den, nevidíte, jak roste a přibývá.
Ale Pascal roste den ze dne a když pak někdo přijde na navštěvu, jen zamrká a podiví se, jak rychle Pascal roste.
Pořád je úžasný, pořád mě baví ho pozorovat a ještě víc mě baví ho poznávat.
Baští už velké cvrčky a rád si je sám chytá v terárku.
Mimochodem, v terárku se mu moc nelíbí, pořád hrabe na sklo a snaží se dostat ven. Pak stačí jen pootevřít sklo a máte chamíka na ruce, kde ovšem nevydrží ani vteřinku a zkouší po vás přeběhnout rychlostí blesku až k oknu.
Z okna kouká hrozně rád.
Chodí si z ibišku na ibišek a pozoruje dění venku. Občas mu nabídnu nějakou ňamku, protože jinak začne chytat hmyz zkrze sklo a to se pak zlobí, že mu nějak nejde nic chytit.
A nemá rád kočky. Tu nejmenší kočičku, Ocáska, totiž pascal hrozně zajímá a doráží na něj každou volnou chvilku. Podezřívám ji, že Pascalovi závidí cvrčky :-)
Když mi totiž nějaký cvrček uteče, mám jistotu, že Ocásek cvrčka zaručeně chytí....
:-)